Domácí týrání je jedna z věcí, které jsou nejen pokořujíccí, ale také cesta ke zločinu a odsouzení týrané oběti. Týrání žen je jednou z nejodpornějších věcí, s kterou si společnost neví rady. Z jedné strany platí, že se stát nesmí míchat do života rodin prostřednictvím státních orgánů a z druhé strany, týrané ženy nemají většinou odvahu svou situaci vynést na světlo a dostat se do obecných řečí. Smutek a bezradnost týraných žen je tak veliký, že zůstávají pasivní ke své situaci a přestanou řešit svůj problém. Tuší, že ani potom, když se dostanou z rukou tyrana, je nic dobrého nečeká. Léčení tak hlubokých ran je dlouhodobou záležitostí a kdo se postará o děti, když je tyran třeba za mřížemi nebo vyloučen z rodiny? Bludný kruh, z kterého není cesta ven, těžké vzpomínky a bezesné noci, strach a stud jsou drtivější a drtivější.
Nikdy byste to do nich neřekli
Na první pohled, dobré manželství. Spořádaná rodina, usměvaví lidé. Ale to je jen navenek. Muž je dobře situovaný a dominantní. Nestydí se uhodit svou ženu, když má příležitost, a ta se vždycky najde. Ale pak ji prosí o odpuštění, slíbí, že se to nikdy už nebude opakovat, ale netrvá to dlouho a přijde další rána. A ona se nebrání, omlouvá ho, že je přetažený, je to přeci živitel rodiny, bez něho by děti neměly žádnou budoucnost a on je má tak rád ...
Agresor nebo slaboch?
V mnoha případech, pokud se o nich mluví na veřejnosti, se ukazuje, že lidé, kteří se dopouští násilností na rodinných příslušnících, byli také dříve týráni, biti, ponižováni a to na nich zanechalo nesmazatelné stopy. Ale ani v tomto případě nelze jejich chování omlouvat. Byli to ti, kteří skrývali své rány a ponížení, stejně tak, jak nyní jejich oběti, trápili se a mučili nenávistí k silnějším agresorům. Zdá se, že jejich psychika je zlomená už od chvíle, kdy se to stalo poprvé. A pak stačil nepatrný spouštěč, a ten hodný a pozorný muž zvedl ruku a uštědřil první ránu. Takový osud si nikdo nezaslouží a přitom v mnoha případech celá váha padne právě na stranu týraného zbytku rodiny, které chybí příjem, pokud agresor rodinu opustí anebo je odsouzen do vězení. V tom případě rodina má problém se získáním finanční prostředků, aby mohla dál a bez potíží vést domácnost a platit všechny povinné poplatky. Může ji hrozit snížení životní úrovně až na neúnosnou míru.
Podle mého názoru: je správné, že jsou domácí agresoři trestáni, protože ve většině případech jsou nevyléčitelní. Ale z druhé strany, ani v tomto případě se nevyřeší konečná situace zbytku rodiny, která posléze nemá podporu státu a klesá do sociální sítě, z které jen tak nevyvázne, protože mnoho týraných žen pak není schopno obstát finančně při péči o děti a podpoře rodičů, o které se stará. A protože to nejsou výjimečné případy, a jde tu i budoucnost dětí a důstojné dožití starších rodinných příslušníků, měl by stát formou sociální kompenzace vyrovnat chybějící příjem, který by rodina měla, kdyby agresor žil v rodině s tím, že ho bude on dlužit státu, pokud ho není schopen v době výkonu trestu splácet. Je třeba si uvědomovat, že takové věci se dějí, že takoví lidé existují a jejich situace se musí řešit, než se děti z takových rodin stanou sekundárními obětmi domácí tyranie a násilí a může se stát, že budou v budoucnu stát na místě agresora či oběti, pokud se stanou prostředkem nespravedlnosti.