Moje prateta byla kovářka
Při tom statku byla kovárna, kterou měl můj prastrýc a pamatuji si, že koval koně a vyráběl zemědělské náčiní a podobné věci, ale ne jako živnostník, to už v šedesátých letech nešlo. Já jsem tam jezdila na prádzniny, rodiče s tím souhlasili a tak jsem si uživala romantiku. A dívala jsem se, jak se dělá máslo, to tloukla babička, moje prababička zavařovala a hlavně, teď jsme u toho, pro píši tento článek, se věnovala lidové medicíně.Léčila zvířata i lidi. A chodili za ní, protože to víte, nebyly ty obyčejné masti na vředy, na spáleniny, revma a artrózy. Já jsem ovšem musela pomáhat a chodit s prababičkou na byliny. A tak jsme chodily po brdských kopcích a já byla otrávená, protože jsem raději někde běhala s dětmi, než se ploužila po kopcích. Ale sbírala jsem do košíčku, znala jsem jména každé kytičky a pak jsem musela pratetě pomáhat s výrobou léčiv. Sirupy, léčivé kořalky, masti, mazání, prášky, to všechno prateta vyráběla pro rodinu i zájemce. A neprodávala to, vyměňovala za jiné věci, aby bylo vždy všeho dost. A když všichni odešli na věčnost, uběhla nějaká doba, já jsem pak už žila ve městě a tyto zážitky zůstaly jen v krajině mých vzpomínek a někdy i snů.
A pak se mi narodil syn ...
To víte, a děti mají všeljaké nemoci, nejhorší jsou záněty nosohltanu, průdušky, zánět středního ucha apod. A tak přišlo k tomu, že dětský lékař předepsal penicilín. Syn se ovšem bránil, i když jsem se snažila ho přelstít, byl chytřejší než já a nevzal ho a nevzal a já si nevěděla rady, co mám dělat. Tak jsem ho popadla a šla jsem s ním lékaři, ten mi vynadal a předepsal dětský sirup s antibiotiky. To víte, doktor vám neřekne, uvařte čaj, dejte zábal, aspirin. Tehdy se všechno bralo přes antibiotika. A tak jsem seděla u postýlky, chlapec měl teplotu, já slzy v očích a manžel naštvaný na doktory a nemoci seděl kousek dál a najednou vstal, vzal mne za ramena a řekl:"Vzpomeň si, co dávali tobě. Vždyť jsi v tom vyrostla," řekl a pak se zasmál,"žila jsi přeci v Boží lékárně, ne?" Musela jsem se smát, jak to řekl a skutečně jsem si na všechno vzpomněla. A nemyslete, i v minulém čase, před převratem, byla bylinná léčba na vysoké úrovni, prodávaly se různé směsi a lidé, kteří byli na to zvyklí, si vařili čaje a dělali obklady podle návodů. Ale přednost měla samozřejmě oficiální medicína. Tam nebyl kompromis. A rozhodně trh tím nebyl ani zahlcen. Tak jsem poslala manžela do lékárny a on přinesl směs čaje na nachlazení, Vincentku a acylpirin. Já jsem si vzala dovolenou a opatrně jsme našeho syna léčili a sledovali, jak si vede, já vařila všelijaké posilující polévky a to víte, že jsem byla opatrná. Bože, člověk se nikdy nepřestane o své blízké bát! A kluk se vyléčil. Pak jsme to už opakovali. Zajela jsem totiž k sestřence, která dnes tu půdu i budovy má a ona mi dala babiččiny a prababiččiny zápisky, kde bylo vzorně popsáno, jak se co dělá a připravuje.
Jenomže, je to o znalostech botaniky a farmaceutice
Jestli si někdo myslí, že si prostě doma udělá mastičku jen tak, podle návodu, to je omyl. Příroda je tvrdošíjná! Aby byla mastička nebo sirup účinný, musí bylinka pustit své silné látky a musí být jimi nabitá. To znamená, že se musí umět v pravý čas sbírat, sušit a pak zpracovávat. A tak jsem popadla všechny ty zápisky, udělala jsem si vlastní herbář, který má přes 300 stran. Manžel mi pomáhal, protože ho to také chytlo a byl důvod běhat po přírodě a žasnout: Hele, třezalka, hele, heřmánek. Vlastně jsme zažívali krásné prázdniny, zaměřené k poznávání přírody. Ale byli jsme velmi opatrní, abychom doma něco vyráběli, spíš jsme věděli, už docela dobře co je na co a čaje jsme si nechávali míchat v lékárně, když byly potřeba. Ale já jsem začala pěstovat na zahrádce koření a zkvalitnila jsem chuť svých polévek a omáček a když se začnete něčím zabývat, najednou začnete potkávat lidi a nebo se vám dostávají do rukou knížky, které vás podpoří. A tak časem jsem si začala dělat své kosmetické přípravky, které by na trhu stály pěkné peníze, mastičky na ruce a rty a také bylinné nálevy na vlasy.
Pokud člověka obklopuje příroda, má ji jít naproti a učit se, co nabízí. Pochopit její řeč, její moudrost a děkovat ji, že tak štědrá. Proč jsou maliny tak červené, ostružiny tak černé, co to napovídá? Proč mají královské ořechy tvar lidského mozku? Nemám ráda, když lidé bez rozmyslu přejímají takové poznatky, aniž chápou, že je to vzácnost mít v ruce svazeček bylinek a ve finále se z něho stane kvalitní lék. Mne to poznání však stačí k tomu, abych v době chřipek anebo jiných neduhů si uměla udělat účinný obklad a uvařila si úžasný čajíček sedmi vůní, který vás zase hodí do aktivního života.
2. část Galenika nejsou vždy neškodná