Benedikt z Nursie a jeho řehole
Benedikt u Nursie se stal slavným zakladatelem benediktýnského řádu a možná, že v souvislosti s naším tématem o něm ještě uslyšíme. Tak si řekněme pár životopisných infomací a zejména o jeho díle, které tvoří pečlivá řehole.
Narodil se v dnešní Norcii a byl poslán svými rodiči, svobodnými statkáři, na studia do Říma. Brzy se připojil k asketům v Sabinských horách. Od nich se odloučil, aby žil v údolí Subiaco (80 km východně od Říma) jako poustevník. Shromáždil kolem sebe žáky, jejichž společný život organizoval do více skupin. Kolem roku 529 se rozhodl založit klášter na Monte Cassinu, kde ještě stál Jupiterův (podle jiných Apollonův) chrám. Jeho řehole, kterou navrhl pro komunitu, v níž použil nejen svoje zkušenosti, ale i myšlenky z jiných řeholí, se stala základem pro četné další kláštery, pro „benediktiny". Až do 12. století můžeme označit jeho řeholi za jediný základ západního mnišství. Její přednosti jsou mnohostranné. Život v komunitě má chránit před neukázněností, nemá se ale stát těžkým břemenem. Opat má brát ohled na individuální potřeby (míněno je především zdraví), stejně jako bratří musejí respektovat skutečnost, že jeden potřebuje více a druzí méně. Cílem bylo optimálně využít času tak, aby řeholníci nebyli přetížení Tak vzniklo pevné střídání času rozjímání a modlitby, práce,jídla a fází klidu. Ochranou před chybami ve vývoji je pro všechny poslušnost, jíž se přiznává ústřední význam, a pro opata povinnost předkládat důležité otázky všem bratřím („Určili jsme tak proto, aby byli všichni svoláni k poradě, protože Pán zjeví často někomu mladému, co je nejlepší". Hlavním posláním mnichů je chválit Boha, k čemuž se shromažďují sedmkrát denně. Kvůli vyloučení zahálky je zbylý čas vyplněn duchovní četbou a prací (asi 7 hodin), protože pravý mnich žije z práce svých rukou. Vnitřní koncentrace však nemá v žádném případě zavírat oči před bližním. Podpora chudých a velkorysá pohostinnost patří k pevně daným úlohám kláštera.
O nesprávném bdění v nesprávnoou dobu
Ale také v nauce Syřanů a křesťanského mnicha Ibn Butlana v 10. století se praví, že člověk má osm hodin odpočívat. Ale slovo "nespavost" ještě ve středověku neexistovalo. Tehdy se hovořilo o nesprávném bdění v nesprávnou dobu.
Z domácí medicíny: Strategie léčby
Vraťme se raději z chmurného středověku do našeho století a nalistujme si ve starých knihách rady a pokyny, jak se zbavit nespavosti, což je slovo, které dobře známe zase z našeho věku.
Uklidňující prostředky:
Bylinkové čaje: Bylinkové čaje, které pijeme přes den, ale i před spaním patří k prostředkům. po kterých máme při nespavosti sáhnout jako po prvních.
Pevné večerní rituály: Večerní procházka nebo i vytrvalostní běh nám pomohou setřást denní starosti, ale také večerní modlitba má své místo mezi léky na nespavost.
Techniky uvolnění: Můžeme vyzkoušet dýchání, meditaci nebo autogenní tréning.
Koupele: Mnoho léčivých rostlin se hodí k léčení koupelemi, především rostliny s vysokým obsahem silic.
Rostliny proti nespavosti
Mezi nejčastějí používané patří Kozlík lékařský, který nenarkotizuje, jak tomu bývá u chemických prostředků na spaní. Jeho účinek lze posílit přídavkem chmele, meduňkového listu, mučenkou a levandulí. A samozřejmě třezalkou, o které v tomto seriálu mluvíme už po druhé.
Příprava výluhu z kořene kozlíku:
2 čajové lžičky kozlíkového kořene přelijeme 1 šálkem studené vody, necháme nejméně 2 hodiny vyluhovat, scedíme a mírně ohřejeme. Pijeme několik šálků během dne.
Kozlíkový kořen a chmelové šištice
Připravíme kozlíkový výluh podle přechozího návodu a necháme jej vyluhovat nejlépe přes noc, potom přilijeme 1 čajovou lžičku chmelových šištic horkou vodou a necháme 10 minut vyluhovat a scedíme. Smícháme kozlíkový čaj s chmelovým čajem. Neužívat před jízdou autem nebo před výkony, které vyžadují velkou pozornost.
Příště o meduňce
Prameny:
Johann Gottfried Mayer, Berhard Uehleke, páter Kilian Saum: Bylinky z klášterní lékárny, vyd. v Knižním klubu v roce 2004
Z přednášek KTF: Mnišské řády