Informační společnost : Svoboda na internetu versus vzdělanost lidí

Autor: Irena Maura Novotná | 31.1.2012 o 5:46 | (upravené 31.1.2012 o 6:22) Karma článku: 2,55 | Prečítané:  271x

Vezměte to obecně. Získávat informace na internetu pomáhá lidem rozšiřovat své znalosti v oborech, které je zajímají, pomáhá jim pracovat se vzorovými dokumenty a návody, kdykoliv si mohou cokoliv vyhledat, co jiní lidé vytvořili, aby je použili. Výměna dostupných informací a získávání znalostí je důležitá pro ty, kteří by se jinak k nim nedostali. Je ale s podivem, že i když lidé tuto možnost mají, jejich vzdělanost strmě nestoupá. Ohromný počin, kterým je Wikipedie je projektem pro šíření informací z nejrůznějších oborů. A také články wikipedie jsou často citovány i v odborných pracích. Nic se neděje, citáty z nejrůznějších článků z internetu tvoří mnoho odkazů v absolventských prací studentů. Je to pohodlné! Zdá se, že nad počiny autorů, kteří na svých blozích šíří přímo planetární vzdělanost, se stahuje soumrak.

Asi by bylo nejvhodnější, kdyby každý autor zatížil své texty copyrightem s upozorněním, že texty podléhají právu, aby si čtenář texty sice přečetl, ale nešířil dál ve svých pramenech a nevydělával na něčem, co mu někdo zadarmo poskytne tím, že svůj odborný nebo umělecký text zprostředkuje prostřednictvím internetu na svém blogu. Má to logiku. Autor se však může rozhodnout, že své texty zveřejní, protože je pokládá za nosné pro druhé lidi a stojí o to, aby je obohatil, aniž za to chce honorář, ale přesto jsou jeho vlastnictvím, ovšem s tou výhradou, že každý, kdo je použije, ho požádá o dovolení a současně uvede jeho jméno a místo, odkud je převzal. Tedy odkazem nebo bibliografickým záznamem pod textem. Pokud je blog monotématický, pak je vhodné, aby každý autor na svém blogu uvedl použitou literaturu, z které čerpá, tedy seznam bibliografických záznamů a  v textu pak na ně odkázal. Současně v úvodním slovu označil obsah blogu s odkazem, že články podléhají zákazu je kopírovat a používat bez povolení autora.

Normy platí automaticky

I když někde nejsou uvedeny zvlášť prameny, z kterých autor ve svém odborném textu čerpá, stačí, když je uvádí v textu. Například při zpracování odborných právnických textů se odkazuje na zákony a jiné prameny, na jejich základě svlj text zpracovává. Ať jsou to například rozhodnutí státních orgánů. Osobně dávám vždy do záhlaví zákony, s kterých zpracovávanou problematiku čerpám, aby se čtenář orientoval a věděl, v jakých mezích se problematika pohybuje. Je to však svízelné, protože právnické texty, které samozřejmě čerpají ze zákonů, nikoliv z vlastních domněnek a vlastních polemik, se podobají jeden druhému, protože text je striktně dán. Autor by asi těžko dokazoval, že jeho text je původní, protože původním textem je důvodová zpráva či text zákona. Pokud například člověk píše náboženský nebo filozofický text, pak se odkáže na příslušný článek bible, protože autoři bible jsou neznámí. Ale filozof či jiný učenec je znám, je třeba u něho uvést buď bibliografický záznam nebo odkaz na pramen, z kterého čerpal a kde bibliografické záznamy jsou dále uvedeny. Starší odborná literatura obsahuje vždy poznámkový aparát a seznam bibliografických záznamů. Má to svou výhodu. I když původní prameny už neexistují, autor či lidé, kteří zkoumají text, se o nich dozví.

Bibilografické záznamy použitých pramenů jsou nutné

V dobách, když ještě internet neexistoval, jsem trávila dlouhé hodiny v universitní knihovně a k danému tématu jsem vyhledávala související literaturu a zpracovávala seznam bibliografických záznamů, které patřily k danému zpracovávanému textu. Byla to opravdu fuška. Nyní to dělám stejným způsobem, protože mí učitelé na to přísně dohlížejí a já mám vždycky obavu, zda se svým seznamem obstojím, protože je to to první, co se kontroluje. Za prvé, bibliografický záznam musí být podle příslušné normy a za druhé musí být na neho v textu odkázáno. Ale vsimla jsem si, že mnoho textů na internetu tento úplný záznam neobsahují, takže je nutné zajít do knihovny, knihy si zapůjčit a přímo z nich záznam zpracovat.

Šíření informací nebude tak spontánní

Pečlivé zpracovávání textů na internetu je sice pro autora pracné, leč pokud autor, který se odhodlá zveřejňovat informace o svém oboru ho pečlivě opoznámkuje a uvede soupis bibliografických záznamů z kterých čerpal podle normy, přispěje to rozhodně k cíli, jimž je zvyšování vzdělanosti čtenářů. Jednak si je čtenář jistý, že text je skutečně původní a bude mu věnovat vyšší pozornost a jednak si může literaturu, kterou autor použil vyhledat a knihy si sám přečíst. Není přeci hanbou pro autora, že text, který zveřejní, není celý jeho dílem, ale čerpá z jiných pramenů, s kterými se může autor tož seznámit.

Můžeme se připravit na to, že se šíření informací na internetu velmi zpřísní a taktéž se přísní dohled na původnost uveřejněných textů. Jistě, že se to nebude líbit, ale pokud je internet skutečně informační dálnicí, pak musí být důvěryhodná, neboť slouží ke vzdělanosti a informovanosti mnoha lidí. Tímto chválím redakci na idnes.sk, která dohlíží na původnost textů!

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Útok pri istanbulskom štadióne neprežilo 38 ľudí

K útoku sa nikto neprihlásil, stopy majú ukazovať na Kurdskú robotnícku stranu.

PLUS

Na trhu platí: Zmanipuluj, čo môžeš a urvi, čo sa dá

Marketing je vojna vedená mierovými prostriedkami.

KULTÚRA

Vybrali sa na nebezpečnú púť za úžasným jedlom

Niekoľko rokov vchádzali do arabských kuchýň, kde sa dozviete aj to, čo nechcete.


Už ste čítali?