Stres, frustrace, vyhoření: Najděte radost a moudrost

Autor: Irena Maura Novotná | 19.12.2011 o 10:30 | (upravené 19.12.2011 o 10:43) Karma článku: 6,37 | Prečítané:  1659x

I naše západní kultura má své prostředky, jak najít blaženost, moudrost i schopnost milovat lidi i svět. Proč ji nevyužíváme?

Nejen Indie a Čína

Přátelé! Po roce 1989 k nám přišla kultura, která nás měla učit, jak eliminovat stres a najít cestu k blaženosti, která je tak důležitá, že si to ani neuvědomujeme.   Je to pocit, který náhle příchází do naší duše, odzbrojuje nás od tíhy našeho bytí a nechává nás prožívat sladkou chvíli bez příčiny. A to je to, co ztrácíme! To je to, co nám chybí! Naše západní kultura, která vychází z řecké klasické filozofie, nám dala veškeré základy k lehkému bytí. Ale kdo má čas se tím zabývat, že? Je chyba, že se řecká klasická filozofie důsledně neučí na našich školách již od základní školy, protože to není těžké pochopit. Na tuto filozofii pak navázalo křesťanství, které v sobě nese tu dobrou zprávu v podobě Ježíšova učení. Neboť on byl sám již antický člověk, který se vymknul náboženskému fundamentalismu svého prostředí a své doby a dal základy budoucím křesťanům k radostnému životu. Ale neměl malé nároky na každého člověka, který chtěl jeho učení a jeho samotného následovat. Ovšem po dvou tisíciletích je nám to učení tak vzdálené, že ho přestáváme spojovat s vlastním posláním, které v sobě má. Nejdůležitější, co v sobě nese, je tzv. Horské kázání a v něm mluví o blaženosti, o blahoslavenství. Tam nacházíme něco důležitého, co nakonec najdeme i v buddhismu a hinduismu, a to je nelpění, osvobození se od závislostí, které v sobě neseme a které nás nejvíce trápí. To je jedna z velkých příčin našeho stavu duše, která nás sráží na kolena ne k modlitbě, ale k zoufalství. Jistě, že Indie, Persie a Čína přinesly do světové kultury mnoho zářných myšlenek. Ale je to jiná kultura, které nemůžeme dostatečně porozumět. Dokonce, je dobré hledat v knihách, tak starých, něco pro sebe, protože byly psány pro budoucnost.

Oko za oko, zub za zub anebo také karma

Učení o karmě a jejím vstřebání nebo nárůstu během života je pro nás velmi složité a Indové procházejí tímto učením zodpovědně, protože znají růst k nirváně a ne každý je schopen ho dosáhnout svými skutky minulými, přítomnými a budoucími. V naší kultuře nám Starý zákon předkládá zákon oko za oko zub za zub a je velmi nekompromisní. Ježíšova slova pak říkají, Bůh ti odpouští a více nehřeš. Stojí mezi zákonem Oko za oko a lidskou přirozeností, která není schopná se zbavit poklesků a on duši a mysl člověka dobře znal. Je třeba, aby každý člověk trpící stresem, frustrací, depresí, pokud je toho ještě schopen pochopil, proč trpí, co mu brání, aby byl v mysli lehký, veselý a bral všechno s lehkostí.

Konkureční společnost

Je třeba si uvědomovat jeden fakt, že evropská společnost byla postavena na statistice a konkurenci. Člověk je statistická veličina! Podle toho, jakou má statistickou hodnotu, je řazen do určitých rubrik. Dítě,adolescent, dospělý, senior. Ale tak nás chápe stát a tak nás chápe i politika zdravotnictví a zaměstnanosti. Proč ale se máme tak chápat i my? V každém věku můžeme být šťastní, úspěšní, radostní a milující. Záleží však na nás, jestli se zbavíme závislosti na svém myšlení, vnímání věcí kolem nás, zda si v určitém věku neřekneme - jsem už starý, nemám už šanci na lásku, nemám šanci vidět krásu, nemám šanci prožívat lidskou laskavost. Já tomu říkám - dvourychlostní život. Lidé na východě, kteří nám přinesli možnost nahlédnout do jejich kultury, aniž jsme pochopili, že ji nemůžeme sdílet, mají pevný životní program až do vysokého stáří. Víte, oni přemýšlí a filozofují, protože jejich náboženství je nějak nutí filozofovat. Kdybychom se v našem křesťanství nezastavili, také bychom filozofovali, ptali se: co je chudoba, co je  bohatství, jakou má cestu láska, jak být šťastný. Na to nám nedá odpověď sebevymakanější filozofie, jen naše srdce. Z pohledu objektivity: pro každého jedince má cenu to, co má cenu pro všechny, nemáme totiž individuální pohled na život a proto neumíme řešit naše tísně, naše pochybnosti, náš strach, naše bolesti duše.

Já nejsem typicky náboženský člověk. Nebyla jsem v tom vychována svým prostředím. Já jsem člověk, hledající smír, krásu a lásku k lidem, k člověku a obdiv ke všemu co je kolem mne a nademnou. Je pravda, že jsem studovala filozofii, právo a studuji teologii. Proč? Protože hledám nitky k pocitu štěstí, lehkosti bytí a tak to chci i u svých dětí. Objevovat důvod k životu, k jeho hodnotě a kráse v celém rozsahu. Jen tak člověk dosáhne zdraví, duševní a tělesné a možná, že málokdo z nás ví, co to je. Nevadí. Je třeba hledat cestu, která nás znovu přivede k radosti i tehdy, když žijeme ve vysoce konkureční společnosti, která nám dává jen určité limity, abychom prosperovali k výši svého standardu. Ale my musíme prosperovat také jako lidé. Na to nezapomínejte!

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Útok pri istanbulskom štadióne neprežilo 38 ľudí

K útoku sa nikto neprihlásil, stopy majú ukazovať na Kurdskú robotnícku stranu.

PLUS

Na trhu platí: Zmanipuluj, čo môžeš a urvi, čo sa dá

Marketing je vojna vedená mierovými prostriedkami.

KULTÚRA

Vybrali sa na nebezpečnú púť za úžasným jedlom

Niekoľko rokov vchádzali do arabských kuchýň, kde sa dozviete aj to, čo nechcete.


Už ste čítali?