Honza Nedvěd je jistý lék proti vyhoření

Autor: Irena Maura Novotná | 12.12.2011 o 3:15 | (upravené 12.12.2011 o 3:52) Karma článku: 6,35 | Prečítané:  1481x

Byla doba, kdy mi nebylo do tance! Ale i v takové době člověk najde útěchu, pokud si ji přeje a věří, že přijde. Ono se stane, že v běhu denních věcí zapomenete na odpočinek a pak praskne struna, tak to se stalo mně, ale mělo to i pokračování ... http://www.youtube.com/watch?v=B-E8pt-EYy4&feature=related

Víte jak poznáte, že máte "dost"

Stokrát vejdete do kanceláře, zavřete za sebou dveře, uděláte si kávu, zapnete si počítač, podíváte se e-maily a pak vezmete do ruky spis. Ale jednoho dne se Vám roztřesou ruce nebo udělá nevolno při pohledu na šanony, na přišlou poštu, na své kolegy a to je chvíle, kdy si musíte vzít dovolenou, ale před tím si zajít k lékaři, aby vám předepsal něco pro uklidnění. Vyhořet - to není žádné umění. A stává se to dost často lidem, kteří pracují v prostředí, kde se pohybuje spousta jiných, kteří něco provedli nebo chtějí se něčeho domáhat, většinou spravedlnosti, ale i peněz, jsou to lidé, kteří přicházejí za vámi s napětím, zlobou a strachem a vy to pěkně vsáváte do sebe, přidáváte ten nános ještě ke svým problémům, až vás to zahltí. A máte "nakoupeno". Kdo to nezná, neuvěří, nepochopí a ještě si myslí, že takové profese jsou zbytečné a lidé dostávají peníze "za nic".

http://www.youtube.com/watch?v=udunk4RXDp0

Přítel do deště

Ono se to vykládá špatně i rodině, a tak se raději svěříte přátelům. Já jsem se rozhodla pomlčet o svých pocitech a stavech, ale jsou na světě lidé tak empatičtí, že to sami vycítí, že není s vámi něco v pořádku a kromě toho je ještě pro vás lepší, když mají s tím sami zkušenosti. Pozval mne kamarád na schůzku, do kavárny. Myslela jsem, že mi chce něco říci o sobě, ale kupodivu, bylo to o mně. A vyprávěl mi o své zkušenosti se stavy, které jsou na pokraji toho, čemu se odborně říká burning. Jen prozradím jeho povolání - policista. "Co jsem s tím dělal?" Dal mi řečnickou otázku a já pokrčila rameny. Nebylo mi do řeči. "Vytáhl jsem z půdy svou starou kytaru, vzal si dovolenou a odjel na chalupu. Doma si nevšimili, v jakém jsem stavu a říkali si, že jsem se asi zbláznil." Usmíval se při té vzpomínce na své terapeutické dobrodružství. A povídal dál, až nakonec mi řekl, že bych se měla zamyslet nad sebou a přijet za ním, že mne provede po lese a seznámí mne se svými kamarády. "A zahoď ten lexaurin," řekl mi na rozloučenou a mrkl na mne.

http://www.youtube.com/watch?v=8OJPeHm6kBw

Honza Nedvěd to taky neměl lehké

Nedvěda jsem nikdy dřív neposlouchala, protože, a to byl jednoduchý důvod, nepotřebovala jsem ho. Bývala jsem optimistka, docela šťastná, to, co mne potkalo bylo následkem všeobecné podrážděnosti všech lidí a neustálými změnami, které procházely běžně praxí. Nikdy jsem si neuvědomovala, že bych měla z něčeho nebo z někoho strach, ale i takové stavy jsem přezírala a léčila je koupelemi a relaxací. To nebylo od věci, ale moc to nezabralo. Ano, chybělo mi najednou vědomí lásky, přátelství, důvěry a víry. A tak jsem se, díky tomu, dostala mezi lidi, kteří už to zažili, a tak si naladili kytary a podle návodu - "do kapsy občanku..." se scházeli v milém prostředí lesů a zpívali písničky, které nyní, v tomto stavu, mi naháněly slzy do očí. Ne už z lítosti, ale proto, že se zase probouzel cit, láska, touha po něčem lidském a blízkém, která se ozývá k každém, ale někdy se zastaví a pak je člověku zle. A po několika takových terapiích, kdy jsem se přidala ke zpěvu s novými kamarády, jsem zase našla cestu k sobě i s vědomím, co autor těch písní sám musel prožít. Že by závist? Neodsuzuji ho za to jak kdy žil a žije, přeji mu, že je šťastný a má chuť ještě zpívat.

http://www.youtube.com/watch?v=phByY7EftFQ

Někteří mají jeho písně za kýč

Ano, někteří mu závidí, protože ví a cítí, že je originální a že bude vždycky jistou útěchou pro ty, kterým uletí láska, kterým se ztratí přátelství a něha i pocit krásy milování a úcty k lidskému citu. Po tom, co ho všichni odvrhli, našel útočitě mezi vámi, na Slovensku. Sledovala jsem jeho dráhu a byla jsem nadšená, že jste ho vzali mezi sebe. Vždyť mu šlo skoro o život. Nyní koncertuje i v Česku a má stále dost fanoušků, kteří mu rádi přijdou na koncert a zatleskají. Roky utíkají každému a já bych mu přála, i všem lidem dobré vůle, aby si společně užili něčeho tak krásného, jako jsou písně, při nichž srdce stoupá až tam nahoru, mezi oblaka a slunce, osvobozené od všech těch krutostí, které si lidé úplně zbytečně mezi sebou dělají.

http://www.youtube.com/watch?v=UG6gsIGA_tw&feature=related

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Útok pri istanbulskom štadióne neprežilo 38 ľudí

K útoku sa nikto neprihlásil, stopy majú ukazovať na Kurdskú robotnícku stranu.

PLUS

Na trhu platí: Zmanipuluj, čo môžeš a urvi, čo sa dá

Marketing je vojna vedená mierovými prostriedkami.

KULTÚRA

Vybrali sa na nebezpečnú púť za úžasným jedlom

Niekoľko rokov vchádzali do arabských kuchýň, kde sa dozviete aj to, čo nechcete.


Už ste čítali?